Individální projekty MPOA

Synchronní přehrávání zvukových stop se řeší od dob, kdy započalo spojování různorodých médií, schopných uchovat určitou kontinuitu času. Dlouho si vědci a techniční pracovníli lámali hlavu nad tím, jak synchronizovat zvuk s filmovým vyprávěním. Zkoušela se spojení hřídele motoru filmového projektoru s pohonem gramofonu na šelakové desky, dlouhou dobu bylo právě mechanické spojení pohonů tou jedinou možnou cestou maximální synchronizace.

Filmoví amatéři kdysi zasahovali do konstrukcí kotoučových magnetofonu, čítali rychlost posuvu filmu ve svém projektoru a převáděli ji na ss napětí, kterým ovlivňovali tovární nastavení chodu pardubického kotoučáku.

S nástupem digitální technologie se jednoduché fyzické ovlivňování rychlosti čtení media ztratilo někde v propasti dějin (dnešní děti už si zřejmě nepustí z legrace gramofonovou pohádku místo na 45 ot./min s rychlostí 33,3 ot./min., aby proměnili ráskosníčka na mužného štamgastu páté cenové). Avšak stále existuje početná komunita, která se o výdobytky analogového světe nechce nechat připravit, ba naopak, chtějí si staré technologie vyzkoušet. Proto se, především v Praze, uskutečňuje řada analogových projekcí nezávislých filmařů z celého světa - a všichni řeší stále stejný problém - jak přehrát externí zvuk sychnronně, i se zkreslením, které zavádí nestálý chod starého projektoru. Tato práce nastiňuje cestu, kterou lze právě starý kotoučový magnetofon simulovat. Digitální technika se ubírá směrem maximální přesnosti plnění daných norem. Dostupné DA převodníky k těmto nápadům a potřebám uměleckého světa nejsou zrovna přívětivé.